Nemocemi prolezlá

Doba do odjezdu se smrskla na dva týdny. Mám v sobě vzteklinu, břišní tyfus, dětskou obrnu, žlutou zimnici, žloutenky všech možných typů a prostě se cítím báječně. Přípravy stále váznou a dokonce se nedostavil ani očekávaný pocit viny z vlastní laxnosti.

Žádosti o víza jsem zasílala v šibeničním termínu a k jejich včasnému vyřízení bude třeba notné dávky štěstí. Na druhou stranu, alespoň už jsem začala se sháněním potřebného vybavení. Je to opravdu změna, když si představíte, že místo řasenky si koupíte krásný titanový ešus. Dáte přednost péřovému spacáku před novou zimní bundou. Namísto dortu v kavárně si pořídíte filtr na vodu a tak bych mohla pokračovat ještě dlouho. Po všem tom nakupování jsem dospěla k celkem šokujícímu závěru – je úplně jedno, co nakupujete, pořád je to super! :D

Plánování mé cesty se zúžilo na brouzdání po Africe přes Google Earth, kde si zodpovědně zaznamenávám všechna místa, jež vyhodnotím jako „hodna mé návštěvy“. Činím tak vysoce sofistikovaným způsobem typu: „Aháá, takže tady ten pěkně zelenej ostrůvek je asi tak středně vpravo od tohohle zvláštního výběžku a dojedu tam asi tou tmavě žlutou silnicí, co vede ze shora dolů“.

Dokonce i jistý druh cestovní hořečky se začíná dostavovat v podobě návalů pláče z blížícího se stesku po všech a po všem vůbec!

Doufám, že přísloví „Štěstí přeje připraveným“ je asi podobně pravdivé jako, že Martin přijede za dva týdny na bílém koni a mě se podaří v termínu odletět… ;)